Když lidé dostanou hromadu papírování nebo spěchají s určitými úkoly, aby stihli termíny v práci nebo ve škole, někdy vysloví slova bez přemýšlení. Slova jako 'Zblázním se' nebo 'Mám záchvat paniky.' Takové ležérní poznámky se ostatním zdají prázdné, ale těm, kteří trpí duševní chorobou, je to jiná věc.

Mnoho lidí nechápe, jaké to je žít s duševní poruchou. Podle National Alliance on Mental Illness na každých pět lidí připadá jeden člověk, který trpí posttraumatickou stresovou poruchou, obsedantně-kompulzivní poruchou, úzkost , deprese a další duševní choroby.

Níže je sbírka odhalení a popisů toho, jaké to je žít s duševní poruchou. Jsou to zjevení silných jedinců, kteří si přáli, aby jim společnost rozuměla.

1. NEMÁM KONTROLU

„Psychická nemoc má pocit, že nad sebou ztrácíš kontrolu. Nevíte, kdo skutečně jste, protože tato nemoc vás ovládá a přebírá vaše emoce. Lže vám a říká vám, že nestojíte za nic. Přemýšlíte, jestli to, co děláte, je vaše osobnost nebo vaše nemoc. A ke všem těmto skličujícím pocitům nás společnost stigmatizuje jako násilné jedince kvůli medializovaným činům jednoho nebo dvou lidí s duševním onemocněním. Jen velmi málo z nás je takových ve skutečnosti, přesto je s námi takto zacházeno, pokud někdy odhalíme svou duševní chorobu.“

— Kristin George

2. NEMŮŽU JÍT DÁL

Duševní nemoc mi připadá jako drtící kámen na hrudi, který mi ztěžuje dýchání. Cítím se jako v pasti, protože nejsem schopen zastavit záplavu vzpomínek z minulosti nebo neustálý koloběh rozhovorů, které jsem nedávno vedl v mé hlavě. Díky tomu jsem beznadějný, sám, vyděšený sám ze sebe, vyděšený ze všech ostatních, bezmocný, v rozpacích [a] zahanbený. Proto mám terapeuta, který mi pomáhá v těch temných časech a připomíná mi... bude to trvat jeden den a někdy chvíli, než tím projdete a naučíte se to zvládat.“

— Sarah Nowellová

3. NEVÍM, KDO JSEM OPRAVDOVÉ JÁ

„Duševní nemoc je předstírání úsměvu, takže ostatní kolem vás o tom nevědí. Nutí vás to ráno vstát z postele, protože pokud to neuděláte, nakopne vás úzkost. Nenávidím být sám, ale nemáte energii na povídání s ostatními. Je to prosté vyčerpání, ale neschopnost spát. Je to neustálý boj se sebou samým, každý den, jen se neustále tlačit vpřed a doufat v něco lepšího.“

— Katie Ne

4. POTŘEBUJI, ABYSTE MI ROZUMEL

„Někdy potřebuji, aby lidé věnovali pozornost tomu, jaké emocionální reakce mi musí dát, když se zhroutím nebo se zblázním. Místo toho, abych jim musel říkat, jak se ke mně v takové situaci potřebují dostat, si někdy přeji, aby si jen pomysleli: Dobře, teď je nervózní, chyť ji za ruku a řekni jí, že je v bezpečí a všechno bude v pořádku. Nebo řekněte něco jako: právě teď má výkyvy nálady a má problémy se uklidnit, mluvte na ni klidně, řekněte jí, ať je v klidu, než budete víc mluvit. Opravdu mám problém sdělit, jak špatně se občas cítím a co od lidí v těchto chvílích potřebuji.“

— Sarah C.

5. NEJSEM LÍNÝ

„Každé ráno je těžké vstát z postele. To, že jsem ‚líný‘, ve skutečnosti vůbec neznamená, že jsem líný. Nechci být takový, ale deprese mě tlačí na zem. A neruším plány, protože chci, moje deprese se zmocnila.“

— Kayla R.

6. NESUĎ MĚ, POKUD NEVÍŠ, JAK SE CÍTÍM

„Proč mám velmi nedávné jizvy po sebepoškozování a moje historie se sebepoškozováním. Lidé to vidí jako ‚věc náctiletých dívek‘ a jako člověku, kterému je necelých 20 let, je těžké lidem vysvětlit, proč se stále řežu – zvláště když v dobrý den vím, že to není účinný mechanismus zvládání. Ale ve špatný den je to jediná věc, která utlumí bolest. A to je opravdu těžké vysvětlovat lidem, protože většina lidí tomu nerozumí nebo to opravdu odsuzuje.“

— Christina F.

7. SNAŽÍM SE BÝT NORMÁLNÍ

„Když žijete s duševní nemocí, stále můžete být normálně fungujícím dospělým, ale neustále v sobě bojovat. Když každý krok, který uděláte, budete mít pocit, že máte na sobě betonové boty, protože vaše mysl klade tolik mentálních překážek. Každodenní aktivity jsou hotové, o děti je postaráno a jdou do školy, ale vaše mysl vám stále říká každou maličkost, která by se mohla pokazit – negativita, frustrace a strach, to vše vládne v mých vnitřních myšlenkách. Máte pocit, že nejste dost dobří, a přesto víte, že jste. Máte pocit, že toho neděláte dost, a přesto toho děláte příliš. Je to neustálý boj uvnitř vás samotných. Jen bych si přál, aby více lidí pochopilo, co je duševní nemoc a že má mnoho tváří.“

— Jill L.

8. NEBERTE TO PROSÍM OSOBNĚ

„Důvod, proč na poslední chvíli zruším plány nebo čas od času zmizím z našeho společenského kruhu. Několikrát, co jsem o tom mluvil, lidé nechápou, jak mě ovlivní být s lidmi, kteří mě milují. Nechápou, že to není nic osobního, ale problém ‚já‘.“

— Daria C.

9. já jsem NEVYMÝŠLÍ SE

„Mnoho lidí si neuvědomuje, že můžete slyšet hlasy s velkou depresí. Říká se tomu deprese s psychotickými sklony. Není to ani moje vnitřní já, které ke mně mluví. Jsou tam tři různé hlasy a jeden z nich chce, abych zemřel. Nemohu to lidem říct nebo o tom mluvit, protože to lidi děsí a někteří lidé, kterým to říkám, si myslí, že jsem nějaká nebezpečná osoba, a běží opačným směrem.“

— Jennifer L.

10. já jsem NENÍ SILNÝ JAKO TY

„Můj smutek – ze strachu, že mě ostatní budou soudit kvůli tomu, jak minimální se tyto problémy zdají být. Netuší, že tyto „malé“ problémy jsou pro někoho, jako jsem já, mnohem větší. Neustále mi říkají, abych se nebil, ‚to není nic k pláči‘ nebo ‚to přejdeš později.‘ Sdílení je těžké, když někteří lidé nemohou pochopit, jaké to je být ve vaší kůži.'

- Jada T.