Když mluvíme o upřímnosti ve vztazích, naše mysl často míří přímo k podvodu. Přemýšlíme o tom z hlediska toho, zda někdo svému partnerovi lže nebo ne. Nebo jak často lžou. Nebo jaké lži říkají. Když ale poctivost považujeme pouze za absenci klamu, uniká nám důležitý kus toho, proč na vztahu tolik záleží.

Být upřímný z definice samozřejmě doslova znamená nelhat. A 'nelhát' je určitě kouskem skládačky, pokud jde o úspěšný vztah. Není překvapením, že studie ukázaly, že páry, které si přestaly lhát po měřenou dobu, vykazovaly hladší interakce a lepší vztahy. Jeden studie dokonce spojil toto zlepšení s lepším celkovým zdravím účastníků.

Být upřímný však znamená mnohem víc než nelhát. Naše schopnost být k partnerovi otevřený a pravdivý je známkou důvěry a bezpečí ve vztahu. To, že se cítíme pohodlně prozradit o sobě něco zranitelného nebo smysluplného, ​​svědčí o síle vztahu, pravděpodobně ještě významnější než tu a tam neúmyslná nebo malá bílá lež.

Když máme pocit, že můžeme s partnerem komunikovat o všech aspektech nás samých, otevírá to dveře do zcela nové úrovně blízkosti. Autor George Orwell jednou napsal: 'Možná si člověk nepřál být tak milován, jako spíš být pochopen.' Řekl bych, že obojí jde ruku v ruce. Být milován za to, jací jsme, znamená být někým skutečně znám a chápat.

Co to tedy znamená být k partnerovi upřímný?

Když zkoumáme naši autenticitu nebo upřímnost ve vztahu, je užitečné položit si otázky jako:

• Mohu být ke svému partnerovi pravdivý a otevřený v tom, co si myslím a co cítím?
• Jsem ochoten říct vše, co mě napadne, když na tom záleží?
• Cítím se obecně v těchto rozhovorech spokojený?

je to? vždy musíme říct vše, co máme na mysli?

Je třeba říci, že očividně nikdo nemusí říkat partnerovi každou myšlenku, která mu napadne. Být upřímný neznamená být zraňující, přehnaně kritický nebo spravedlivý. Je možné být citlivý k pocitům jiného člověka a zároveň být pravdivý o svých vlastních. Hlavním způsobem je umožnit (nebo spíše pozvat) stejnou otevřenost od našeho partnera, kterou jim vyjadřujeme.

Jak ve svém vztahu pěstovat více upřímnosti?

Nejlepším způsobem, jak vytvořit tuto otevřenější a upřímnější komunikaci, je vypěstovat v sobě zvědavý a neodsuzující postoj. To se dá jasně říct, než udělat. Může to znamenat nutnost odložit naše vlastní spouštěné reakce a skutečně se snažit porozumět našemu partnerovi a tomu, odkud pocházejí. Čím více toho však dokážeme, tím více se ve vztahu buduje důvěra. Začneme se učit, kdo ten druhý skutečně je, a cítíme se pro něj odděleni od nás samotných.

Jak poznám, že jsem autentický?

Upřímnost je do značné míry o schopnosti být sami sebou. Znamená to ukázat všechny různé stránky toho, kým jsme, a uvést naše činy do souladu s našimi slovy. Jde o to ptát se sami sebe: ‚Potlačuji určité části toho, kým jsem, abych byl touto osobou přijat, nebo jim mohu dovolit, aby mě viděli, když jsem zranitelný? Chodím po vaječných skořápkách? Vynechávat věci? Schováváš věci?“

Nemůže být upřímnost někdy zraňující?

Nechápejte mě špatně, upřímnost by nikdy neměla být používána jako cesta k předvádění se nebo k tomu, abychom si dovolili týrat partnera jen proto, že máme v danou chvíli špatnou náladu. Někteří lidé se zapojují do necitlivého nebo přímo urážlivého chování s omluvou „upřímnosti“. Vždy máme kontrolu nad svými činy a neměli bychom ospravedlňovat destruktivní chování ve jménu autenticity.

Nicméně to, co si myslíme a cítíme a jak jednáme, jsou dvě zcela odlišné věci. Ochota otevřít se našemu partnerovi o tom, co se děje v našem vnitřním světě, je zve, aby to věděli a cítili s námi. Může nám také pomoci porozumět našim vlastním emocím, takže není tak pravděpodobné, že je budeme projevovat způsobem, který nám a našemu partnerovi ublíží.

Upřímnost je o „rozšíření“ komunikace.

To vše může znít jako zjednodušená zásada, kterou je třeba dodržovat, ale tak často se naše zaměření, pokud jde o upřímnost mezi páry, obrací konverzaci na věci, jako je listování v telefonu partnera, dotazování se, kde byli, a dotazování se na to, čím jsou. Neříkám.

I když určitě záleží, jestli máme pocit, že nemůžeme plně důvěřovat osobě, se kterou jsme, dalším přístupem k budování skutečné důvěry je zaměřit se na rozšíření způsobu komunikace a naslouchání. Spíše než přemýšlet jen o tom, co je ne jak bylo řečeno, můžeme stavět na tom, co je. Můžeme být upřímnější a otevřenější v tom, co si myslíme a co cítíme, a můžeme udělat, co můžeme, abychom vytvořili prostředí, které inspiruje totéž v našem partnerovi tím, že budeme naslouchat otevřeně.

Nemusí to vždy vést k nejjednodušším rozhovorům, ale tento druh otevřenosti vytváří bohatší úroveň intimity a mnohem pevnější základ pro vztah. Čím více dokážeme vnímat zranitelnost a věrnost sobě samým jako hodnotnou věc, tím více si můžeme dovolit, aby nás poznala jiná osoba. Když dáme někomu najevo, že nás pozná, skončíme s tím, že nás milují takové, jací skutečně jsme. A koneckonců, není to to, o co nám ve vztahu jde na prvním místě?