Jednou z největších výzev pro nás jako rodiče je pamatovat si, že naše děti nejsme my. Navzdory tomu, že pocházejí od nás, že sdílejí naši genetickou výbavu a že jsou formováni emočním prostředím, ve kterém je vychováváme, nejsme to my. Naše děti jsou samostatní lidé, kteří mají svou vlastní životní zkušenost, stejně jako každý z nás je samostatný člověk, který má své vlastní zkušenosti nezávislé na nich.

Naše přílišná identifikace s našimi dětmi je prakticky druhou přirozeností. Jako dítě jsem se například často stěhoval a byl jsem neustále tím „novým dítětem“ ve škole. Každý první den v nové škole byl pro mě traumatický: zíraly by na mě děti? Dělali by si ze mě legraci? Budou si se mnou hrát o přestávce? S kým bych jedl oběd? Když jsem opustil svou dceru první den v nové škole, bolelo mě pro ni srdce. Přál jsem si, abych tam mohl být s ní a chránit ji před tím hrozným zážitkem. Ale to odpoledne, když jsem ji vyzvedl, přiběhla k autu plná vzrušení z dětí, které potkala, a zábavy, kterou si užila. Očividně to nebyla já.

Je to dobrý pocit, když někdo pochválí vaše dítě a pak dodá: 'Jablko nepadá daleko od stromu!' Nicméně toto jablko má v sobě semena pro úplně jiný strom. Zodpovědností rodiče je vyživovat tato semena a usnadňovat růst tohoto odlišného stromu. Problém je: jak poznáme, že se příliš ztotožňujeme se svými dětmi? Jak se můžeme ujistit, že každého z nich vidíme jako svého vlastního člověka?

Otázka, kterou si musíme položit, zní: Jak dobře své dítě skutečně znám? Jaké jsou specifické zájmy, vášně, vlastnosti, zvláštnosti, výstřednosti a nedostatky, které tvoří tuto konkrétní osobu? Následující dotazník je navržen tak, aby vám pomohl odpovědět na tyto otázky.

Instrukce: Myslete na své dítě a odpovězte na následující otázky. Nediskutujte s dítětem o otázkách ani se ho neptejte na odpovědi. Odpovědi musí pocházet z vašeho pozorování dítěte. Pokud nemáte odpověď, pozorujte ho/ji pečlivěji.

Přemýšlejte o těchto otázkách, než na ně odpovíte. Nedávejte automatickou odpověď (jako: Ona je tak vzdorovitá! On je nevděčný!). Neodpovídejte jen na základě svých zkušeností s ním nebo s ní. Neodpovídejte ze zkušenosti svého dětství. Zkuste si představit, jak on nebo ona prožívá život; jaké to musí být být jím nebo jí. Nespěchejte se seznamem otázek; udělejte si čas na přemýšlení o tom, jaké myšlenky jsou jimi stimulovány. Nechte se zamyslet nad tím, proč se vaše dítě tak cítí. Dovolte si cítit pro své dítě v jeho životě.

Miminko, batole nebo předškolák:

Dítě: Jméno, Věk, Pohlaví

Jaké jsou oblíbené činnosti vašeho dítěte?
Co ho/ji rozesměje?
Jaká je jeho/její oblíbená kniha?
Jaká je jeho/její oblíbená písnička?
Jaký je jeho/její oblíbený film?
Jaká je jeho/její oblíbená hračka?
Jaká je jeho/její oblíbená hra?

Jak se vaše dítě cítí s členy vaší rodiny?
koho má rád?
Ke komu se snadno dostane?
Před kým se vyhýbá?
Na koho žárlí?
Jak se cítí s vaším partnerem?
Jak se s vámi cítí?
Dává přednost jednomu z vás před druhým?

Jak se vaše dítě cítí k sobě?
Je vůbec k sobě kritický?
Cítí se v nějaké situaci sebevědomě?
Cítí se někdy stydlivý?
Má někdy strach?
Když má noční můry, o čem jsou?
Co si myslí o smrti?

Napište popis svého dítěte.
Když popisujete toto malé dítě, přemýšlejte o rysech, které rádi vidíte, jak se objevují v jeho/její osobnosti. Abyste zachovali objektivitu, neoznačujte ho/ji jako svého syna/dceru nebo dítě. Když to píšete, označujte ho/ji jeho jménem.

Dítě ve školním věku:

Dítě: Jméno, Věk, Pohlaví

Jaké jsou zájmy vašeho dítěte?
Které zájmy jsou stejné jako ty vaše?
Které jsou různé; zájmy, o kterých se vám ani nesnilo, že je budete sdílet za milion let?
Které jsou stejné jako zájmy vašeho partnera?
Které se liší od vašich i vašeho partnera; na rozdíl od někoho jiného v rodině?
Ve kterých zájmech se cítíte dobře?
Se kterým se necítíte dobře nebo se kterým nesouhlasíte?
Považujete některé za ztrátu času vašeho dítěte? Pokud ano, proč?

Jak se vaše dítě cítí v rodině?
V jakém období svého dětství byl/a šťastný/á?
Jaké byly okolnosti, které ho/ji udělaly šťastným?
Kdy byl/a smutný/á, uzavřený/á, v depresi?
Jaké byly okolnosti, které ho/ji učinily nešťastným?
Jak se teď asi cítí?
Jaké jsou okolnosti, které to dnes způsobují?

Jak se vaše dítě cítí s členy vaší rodiny?
S kým se rád schází?
S kým si dělá legraci?
Komu se svěřuje a s kým osobně mluví?
S kým se dostává do hádek?
Na koho žárlí?
S kým se cítí nepříjemně?
Komu se vyhýbá?
Jak se on/ona cítí k vašemu partnerovi?
Co k tobě cítí?
Jak on/ona vnímá váš a partnerský vztah?

Jak se vaše dítě cítí mimo rodinu?
Má kamarády? Jsou na sebe hodní?
Líbí se mu/jí ve škole?
Cítí se dobře se svými vrstevníky?
Cítí se ve škole sebevědomě?
Jak si vede akademicky?
S jakými předměty má problém?
Jaké předměty má rád?
Jsou nějaké předměty, pro které má zvláštní nadšení?
Jsou ve škole nějaké situace, které ho trápí?

Pokud toto platí: Jak se vaše dítě cítí s dívkami/chlapci?
Chodí on/ona?
Cítí se dobře s dívkami/chlapci?
Cítí se sebevědomě a špatně s chlapci/dívkami?
Je v sexuálním vztahu?
Jak se k sobě sexuálně cítí?

Jak se vaše dítě cítí o sobě?
Cítí se nějakým způsobem nejistý/á?
Je kritický k něčemu o sobě?
Jaké jsou jeho sebeútoky?
S jakými osobními omezeními se potýká?
Co si myslí o smrti?

Napište popis svého dítěte.
Zkuste to napsat jako objektivní, soucitný pozorovatel. Neoznačujte ho/ji jako svého syna/dceru nebo dítě. Když to píšete, označujte ho/ji jeho jménem.