Zatímco mnozí z nás to možná vycítili intuitivně, za tvrzením, že „vše, co potřebujete, je láska, je nyní věda“. 75letý podélník studie Výzkumníci z Harvardu nedávno odhalili, že láska samotná je tím pravým klíčem ke šťastnému a naplňujícímu životu.

Zatímco láska se zdá být všeobecně ceněnou vlastností, definovat lásku z hlediska chování může být náročný podnik. Jak hlavní výzkumník harvardské studie, Dr. George Vaillant, napsal o zjištěních svého týmu, existují dvě základní složky, které prokazatelně korelují se šťastnou existencí: „Jednou je láska. Druhým je najít způsob, jak se vyrovnat se životem, který neodstrkuje lásku.“ Zatímco mnozí z nás věří, že bychom chtěli být zamilovaní, čelíme mnoha překážkám při jednání, které umožňuje lásce volně proudit našimi životy a vztahy. Máme mnoho způsobů, jak se bránit lásce, a snažíme se dávat a přijímat lásku s lehkostí, otevřeností a zranitelností.

Vzhledem k tomu, že láska je tak úzce spojena se smyslem a naplněním, je pro každého z nás cenné definovat lásku jako sloveso, akci nebo sérii akcí, které můžeme podniknout, abychom se přiblížili lidem, kterých si vážíme. V romantickém kontextu některé základní vlastnosti, které odpovídají popisu láskyplného vztahu, zahrnují:

• Projevy náklonnosti, fyzické i emocionální
• Přání nabídnout radost a uspokojení druhému
• Něha, soucit a citlivost k potřebám toho druhého
• Touha po společných aktivitách a zájmech
• Přiměřená úroveň sdílení vlastního majetku
• Neustálá, upřímná výměna osobních pocitů
• Proces nabízení zájmu, útěchy a vnější pomoci pro aspirace milované osoby

Láska zahrnuje cit k druhému, který přesahuje jakékoli sobectví nebo vlastní zájem ze strany milovaného člověka. Láska jako taková vyživuje a má pozitivní vliv na sebevědomí a pocit pohody každého člověka. Láska je pravdomluvnost a nikdy nezahrnuje klam, protože uvádění jiné osoby v omyl láme její smysl pro realitu, a je proto skutečným porušením lidských práv, které nepříznivě ovlivňuje duševní zdraví.

Jak dobře tedy splňujeme tyto normy pro to, abychom byli milující? Když přemýšlíme o vztahu, který je pro nás smysluplný, musíme se ptát: Chováme se oba způsobem, který se navzájem živí? Děláme kroky, aby se ten druhý cítil dobře? Uvažujeme o tom, co člověka rozzáří, odděleně od našich vlastních zájmů?

Příliš často přemýšlíme o lásce jako o téměř pasivním stavu bytí, v protikladu k vědomé volbě, kterou děláme. Když lásku považujeme za něco, do čeho spadáme, můžeme snadno sklouznout do rutiny s osobou, které si vážíme, nebo ztratíme pocit oddělenosti a respektu. Místo toho se na toho člověka díváme jako na naši součást. Pak riskujeme, že vytvoříme 'Fantasy Bond', iluzi splynutí, ve které jsou skutečné pocity náklonnosti a přitažlivosti nahrazeny formou bytí ve vztahu. Jinými slovy, začneme vidět sebe a svého partnera jako jeden celek. Spíše se pak dostáváme do rolí, než abychom se navzájem oceňovali jako jednotlivci a prožívali vzrušující, láskyplné pocity, které z toho vyplývají.

I když Fantasy Bond nahrazuje skutečný vztah s jinou osobou, nabízí falešný pocit bezpečí, iluzi, že už nejsme sami. Když se však s někým tímto způsobem spojíme, ztrácíme smysl pro vitalitu a vzdáváme se významných aspektů našeho vztahu. Behaviorální operace lásky jsou nahrazeny fantazií zamilovanosti, která nevyživuje ani jednoho z partnerů.

Vztahy mají tendenci jít na jih, když přestaneme dělat činy, které by náš partner vnímal jako láskyplné, a místo toho se začneme dívat na svého partnera pouze proto, abychom naplnili naše vlastní potřeby. Je důležité rozlišovat emocionální hlad od skutečné lásky. Byli jste například někdy svědky toho, jak rodič objímal dítě, a přemýšleli jste, zda toto objetí mělo dítě utěšit, nabídnout mu jistotu a péči, nebo uklidnit rodiče a dítěti něco vzít? Když oslovujeme svého partnera, může být cenné prozkoumat, zda je naše chování pro něj nebo pro nás samotné. Díváme se na ně, aby nás naplnili nějakým způsobem, který je vůči nim nespravedlivý? Doufáme, že vynahradí prázdnotu nebo bolest z naší minulosti?

Pár, se kterými jsem nedávno pracoval, rozpoznal příklad této dynamiky. Manželka manželovi často skládala komplimenty, ale on se jen zřídka cítil z jejích slov uznán. Když vyprávěla některé z nedávných komentářů, které učinila, všimla si, že byly méně odrazem jeho a více odrazem její. Výroky jako: ‚Nejsem vdaná za tak hezkého, dobře sehraného muže?' Nebo: 'Nevybral jsem vítěze?' nezachytil vlastnosti, které byly pro něj důležité. Spíše to byly vlastnosti, kterých si na partnerovi vážila a které znovu potvrzovaly její vlastní sebeúctu a smysl pro hodnotu.

Láska by nikdy neměla být aktem manipulace. Není to známka vlastnictví nad jinou osobou, ale spíše přesný opak: skutečné ocenění osoby jako samostatného jedince. Když vidíme člověka takto, dovolíme si ho plně ocenit za to, kým je, a za štěstí, které přináší do našich životů. Jsme vedeni k tomu, abychom byli k této osobě velkorysí, abychom projevovali soucit a laskavost způsobem, který oni i vnější svět budou považovat za milující.

Samozřejmě existuje mnoho překážek, které jsme postavili a které nám nejen brání v nalezení tohoto typu vztahu, ale také v jeho dosažení s osobou, kterou milujeme. Jedním z důvodů, proč se dostáváme do méně než láskyplných vztahů, je způsob, jakým se s námi v minulosti zacházelo. Možná jsme se seznámili s rodinnou dynamikou, ve které jsme byli odmítnuti nebo do ní vnikli, a v takovém případě máme tendenci hledat nebo znovu vytvářet stejnou dynamiku v našich dospělých vztazích. Být více milující tedy znamená rozpoznat způsoby, jak se sami sabotujeme. Jak obnovujeme minulá zranění v našich současných vztazích?

Když o tomto chování přemýšlíme, učíme se hodně, nejen o tom, jak zasahujeme do našich přirozeně milujících citů k druhým, ale také o negativních způsobech, které k sobě cítíme. Je těžké vyjádřit lásku navenek, když necítíme svůj vlastní pocit vlastní hodnoty. Jedním z největších důvodů, proč se vyhýbáme lásce, je to, že se cítíme nehodní nebo sebezapření. Proto, abychom měli láskyplný vztah, musíme zpochybnit své negativní sebepojetí neboli náš „kritický vnitřní hlas“. Když to uděláme a uděláme láskyplné činy, které jsou v rozporu s naším kritickým sebeobrazem, posílíme svůj vlastní pocit hodnoty a dokážeme se přiblížit lidem, které milujeme.