Existuje problém s konvenční moudrostí o duševních chorobách. Konvenční moudrost je, že duševní nemoci jsou způsobeny chemickou nerovnováhou, genetickou dynamikou a mozkovými abnormalitami. Tato víra povzbuzuje lidi, aby ignorovali význam příznaků a zbavuje je příležitosti naučit se o sobě cenné lekce, lekce, které jim mohou pomoci žít více tak, jak chtějí žít.

Pokud přijmete konvenční moudrost, nemáte zájem zkoumat význam příznaků nebo poslouchat, co vám mohou říci. Spíše se doporučuje, abyste se symptomů co nejrychleji zbavili a nevěnovali jim další pozornost. Ale co když tyto symptomy obsahují důležité informace pro lidi, informace, které potřebují, aby vedli zdravý a plnohodnotný život?

Pokud věříte v evoluci a přírodní výběr, dospěli byste k závěru, že příznaky musí mít nějakou hodnotu pro přežití, musí být v některých ohledech užitečné. Kdyby nebyly užitečné, byly by přírodním výběrem už dávno zničeny. Koneckonců, lidské bytosti se vyvíjely asi 30 milionů let, což je odhadovaná doba, kdy se lidé oddělili od ostatních členů rodiny primátů. Jakákoli lidská schopnost, která trvá 30 milionů let, musí být nějakým způsobem užitečná pro naše přežití a blahobyt.

Pokud je to pravda, podívejme se na některé příznaky duševní nemoci a zjistěme, jak by nám mohly být užitečné.

Zde jsou příznaky, které se používají k diagnostice nejčastějšího duševního onemocnění – deprese. (Ano, přátelé, níže uvedené příznaky a nic jiného používají lékaři, psychologové a psychiatři k diagnostice klinické deprese). Mysleli byste si – vezmeme-li v úvahu konvenční moudrost o duševních chorobách –, že existuje „lékařičtější“ způsob diagnostiky deprese, krevní test nebo sken mozku. Ale ne, způsob je diagnostikován tak, že lékař, psychiatr nebo jiný odborník na duševní zdraví požádá pacienta, aby podal vlastní zprávu o následujících otázkách:

• Cítili jste se smutní nebo prázdný většinu dne, téměř každý den během posledních dvou týdnů?
• Zažili jste v posledních dvou týdnech výrazně snížený zájem nebo potěšení ze všech nebo téměř všech činností po většinu dne, téměř každý den?
• Zaznamenali jste v posledních dvou týdnech téměř každý den významný úbytek na váze, když jste nedrželi dietu, nebo jste přibrali na váze (změna o více než 5 % tělesné hmotnosti za měsíc) nebo jste téměř každý den zaznamenali zvýšení či snížení chuti k jídlu?
• Zažili jste nespavost nebo hypersomnii (nadměrný spánek) téměř každý den v posledních dvou týdnech?
• Zažili jste v posledních dvou týdnech téměř každý den psychomotorickou agitovanost (nervozita, trhanost, podrážděný žaludek) nebo retardaci (zpomalená, pomalá, grogy)?
• Cítili jste únavu nebo ztrátu energie téměř každý den v posledních dvou týdnech?
• Zažili jste v posledních dvou týdnech téměř každý den pocity bezcennosti nebo nadměrné či nepřiměřené viny?
• Zažili jste v posledních dvou týdnech téměř každý den sníženou schopnost myslet nebo soustředit se nebo nerozhodnost?
• Zažili jste opakované myšlenky na smrt, opakované sebevražedné myšlenky bez konkrétního plánu nebo pokus o sebevraždu nebo konkrétní plán na spáchání sebevraždy?

Pokud pacient odpoví „Ano“ na pět nebo více z těchto otázek a pokud tyto symptomy způsobují značné potíže nebo zhoršení v sociálních, pracovních nebo jiných důležitých oblastech fungování, je pacientovi diagnostikována klinická deprese.

Pokud tedy předpokládáme, že tyto příznaky musí mít nějakou hodnotu pro přežití, jak by mohly být užitečné? Co se může stát s osobou, která zažívá tyto příznaky? Zní to, jako by byl něčím velmi rozrušený. Něco v jejím životě není v pořádku. Něco ohrožuje její schopnost žít tak, jak žít chce, milovat tak, jak chce milovat, pracovat (vyjadřovat se) tak, jak pracovat chce. Něco vzácného se ztratilo. Zajímá se o svůj život, o to, kam spěje. Je to práce, vztah, děti, požadavky rodičovství, jeho sociální postavení? Nebude žít věčně. Možná s tím musí něco udělat.

Zní to, jako by byl pod velkým stresem nebo se možná uzavřel poté, co byl po dlouhou dobu ve velkém stresu. Možná je to způsob, jakým se tělo chrání před dlouhodobým stresem. Mohou se stát horší věci – infarkt, mrtvice, rakovina. Ve skutečnosti výzkum našel silnou souvislost mezi vysokou úrovní stresu a depresí.

Zní to jako budíček, zpráva, že něco není v pořádku a je potřeba s tím něco udělat. Tělesná mysl říká: ‚Přestaň dělat to, co děláš. Přestaňte se zaměřovat na vnější svět, na ostatní lidi, na svého partnera, své klienty. Je čas ztišit se, jít dovnitř, vážně se podívat na svůj život, dostat se do kontaktu s tím, co se děje. Přestaňte se tomu vyhýbat pitím, drogami, prací, hraním, sexem, soutěžením, výhrami. Musíte učinit některá důležitá rozhodnutí nebo možná přijmout to, co je o vás a vašem životě pravda, a cítit se v tom pohodlněji. Musíš udělat nějakou vnitřní práci.“

Možná je to reakce na ztrátu něčeho, co je velmi cenné. Nemusí to být ztráta osoby, práce, finančního zabezpečení nebo vztahu. Může to být ztráta mládí, jistoty nebo pocitu pohodlí. Pokud bylo ztraceno něco vzácného, ​​možná by bylo zdravé strávit nějaký čas prožíváním bolesti z této ztráty.

Jak by mohla být užitečná bolestná zkušenost ztráty? Pokud věřím, že všechny lidské schopnosti, které přežily 30 milionů let lidské evoluce, musí být užitečné, je to jasná otázka. A napadá mě odpověď, která dává smysl. Ztráta je užitečná, protože mi říká, co je pro mě drahé. Říká mi viscerálním způsobem, co chci chránit a vyživovat, a velmi mocným způsobem mi říká, že bych měl udělat, co mohu, abych tyto vzácné věci chránil a pečoval o ně. Opravdu cenné informace.

Co když je deprese stavem bytí, který nutí lidi, aby se podívali na své sociální vztahy a který jim dává impuls udělat něco pro jejich změnu? To je hypotéza Paula Watsona, behaviorálního ekologa z University of New Mexico:

„Přivádí nás to k tomu, abychom byli pozorní ke struktuře naší sociální sítě: Kdo má moc? Kdo má jaké názory? Jak se tyto názory různých sociálních partnerů vzájemně ovlivňují, aby nás omezily nebo nám umožnily provést změny v životě? Deprese může mít funkci sociálního plánování, která nám pomáhá plánovat aktivní vyjednávací strategie ve střízlivém, přežvýkavém stavu, abychom mohli vyjít ven a aktivně vyjednávat o lepší sociální pozici s lidmi, kteří mají moc nám pomáhat nebo brzdit.“

Edward Hagen, evoluční biolog, má podobnou představu. V situaci předků, kdy lidé žili v malých kmenech lovců a sběračů, mohla mít deprese hodnotu v tom, že přiměla ostatní lidi v životě člověka provést změny, které jsou v jeho zájmu – přimět členy svého kmene, aby mu přišli na pomoc. Thomas Moore má ve své knize Péče o duši kapitolu nazvanou „Dárky deprese“. Zde je jeden z nich:

„Deprese poskytuje dar zkušenosti ne jako doslovný fakt, ale jako postoj k sobě samému. Máte pocit, že jste něco prožili, že jste starší a moudřejší. Víte, že život je utrpení a že znalosti dělají rozdíl. Už si nemůžete užívat poskakující, bezstarostnou nevinnost mládí, uvědomění, které s sebou nese jak smutek ze ztráty, tak radost z nového smyslu pro sebepřijetí a sebepoznání. Toto vědomí věku má kolem sebe aureolu melancholie, ale také se těší určité míře vznešenosti.“

Lékařský výzkumník Antonio Damascio zjistil, že lidé, kteří se nemohli cítit špatně, nedokázali dobře využít své rozumové schopnosti. Ve své knize Descarte’s Error popisuje svou práci s lidmi, kteří nedokázali zpracovat pocity kvůli lézím v amygdalách jejich mozku. Protože se nemohli cítit špatně, nebyli schopni činit dobrá rozhodnutí o svých financích, obchodních praktikách, vztazích atd. Mohli si koupit akcii a vidět, že ztrácí hodnotu. Ale protože se kvůli tomu necítili špatně, nepodnikli žádná nápravná opatření.

Navrhuji tedy, že když zažijeme příznaky deprese, uděláme dobře, když strávíme nějaký čas a úsilí přemýšlením o tom, co je způsobilo? Ztratil jsem něco, co je pro mě cenné? Mám obavy o svůj život, o své milostné vztahy, o svou práci, o svou schopnost užívat si života a žít tak, jak chci žít? Zajímám se o sebe, svou schopnost efektivně pracovat, věnovat se uspokojivé kariéře, udržovat uspokojivé milostné vztahy? Byl jsem dlouho ve stresu? Pokud ano, co je příčinou stresové reakce?

Ale počkej chvíli. Nebuďme v tom příliš optimističtí. Deprese je spojena se sebevraždou. Je to velmi vysilující onemocnění. Těžká deprese brání lidem dělat jakoukoli z věcí, pro které stojí život za to – milovat, pracovat, hrát si, vyjadřovat se, užívat si. Buďme opatrní, abychom nezlehčili oslabující a nebezpečný stav bytí.

Ano, potřebujeme tu rovnováhu. Možná je deprese jako mnoho věcí, které jsou dobré a užitečné v mírném množství, ale nebezpečné a smrtelné v extrémních množstvích. Tento seznam zahrnuje mimo jiné stresovou reakci, alkohol, strychnin a vodu. Snad to, co dává smysl, je rozlišovat mezi středně těžkou depresí a těžkou depresí. Zabránit lidem v těžké depresi, aby se nezabili, neublížili druhým nebo neupadli do trvalé invalidity, si možná žádá extrémní opatření – psychofarmaka, léčba v psychiatrických léčebnách.

Rovnováha dává smysl. Ale to není místo, kde jsme dnes. Dnes stále více lidí reaguje na příznaky středně těžké deprese požitím antidepresiv, léků, které jim ztěžují prožívání emocí a myšlenek, které by pro ně mohly být cenné. Antidepresiva patří mezi pět nejčastěji předepisovaných léků ve Spojených státech. Lidé chodí k psychiatrům a dalším lékařům. Doktor jim položí devět otázek. Pokud odpoví „Ano“ pěti nebo více z nich, lékař vypíše recept. Není čas strávený zkoumáním toho, co se může odehrávat v životě člověka nebo jak reaguje na svůj život, což by mohlo vysvětlit příznaky.

Většina z nás nemá ten luxus, že by si vzala dva nebo tři dny, aby strávila v takovém rozjímání. Ale mohli bychom si každý den najít chvilku, abychom si v tichosti dovolili zažít, co se děje uvnitř. Mohli bychom si dokonce vzít nějakou dovolenou nebo nemocenskou a strávit na tom několik dní, třeba s pomocí přátel nebo terapeuta.

Pokud se tak rozhodnete, zde je několik návrhů.

• Doporučil bych vám, abyste si našli psychoterapeuta, se kterým budete pracovat, někoho, s kým se cítíte dobře, u koho máte pocit, že si vás bude vážit a pomůže vám najít vlastní odpovědi. Je něco zdravého na tom, abyste mohli říkat věci jiné lidské bytosti, které jste neřekli nikomu jinému, rozpustit si vlasy a obnažit se s vědomím, že nic, co řeknete nebo uděláte, nevyjde z místnosti. Má cenu se s příznaky více ztotožnit a hledat v nich smysl a potenciální užitečnost. Stát se více přijímáním toho, co je o sobě pravdivé, je hluboce léčivé. S tím vám mohou pomoci terapeuti.
• Doporučil bych vám strávit nějaký čas jen tak, sedět v klidu, třeba pomocí některého z jednoduchých relaxačních nebo meditačních cvičení, které můžete najít na internetu nebo v různých knihách (moje oblíbená je meditace všímavosti od Jona Kabat-Zinna). Stačí sedět a všímat si jakýchkoli myšlenek nebo pocitů, které se objeví, a věnovat jim určitou pozornost – ne nutně na nich věšet nebo s nimi něco dělat – prostě si jich všímat.
• Doporučil bych vám dělat nějaké věci, které vás baví – třeba číst knihy nebo články, které si chcete přečíst, a rozhodně si pořádně zacvičit – běhat, chodit, jezdit na kole, plavat, lyžovat.

Závěrem je, že vás vyzývám, abyste symptomy, bez ohledu na to, jak bolestivé a vysilující, považovali za poselství smyslu, poselství, které obsahuje cenné informace, které vám mohou pomoci žít zdravější a uspokojivější život. A vybízím vás, abyste se snažili porozumět významu symptomů a používali informace, které nabízejí, k tomu, abyste žili více tak, jak chcete žít.